hořký
: horký
Tchèque
Étymologie
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | hořký | hořká | hořké | |
| vocatif | hořký | hořká | hořké | ||
| accusatif | hořkého | hořký | hořkou | hořké | |
| génitif | hořkého | hořké | hořkého | ||
| locatif | hořkém | hořké | hořkém | ||
| datif | hořkému | hořké | hořkému | ||
| instrumental | hořkým | hořkou | hořkým | ||
| pluriel | nominatif | hořcí | hořké | hořká | |
| vocatif | hořcí | hořké | hořká | ||
| accusatif | hořké | hořká | |||
| génitif | hořkých | ||||
| locatif | hořkých | ||||
| datif | hořkým | ||||
| instrumental | hořkými | ||||
hořký \ɦɔr̝̊kiː\ (comparatif : hořčejší, superlatif : nejhořčejší)
Dérivés
- hořce (« amèrement »)
- hořčice (« moutarde »)
- hořčík (« magnésium »)
- hořec (« gentiane »)
- hořknout (« devenir amer »)
- zahořknout
- zahořklý (« aigri, plein d'amertume »)
- zhořknout
- zahořknout
- hořkost (« amertume »)
- rozhořčit (« outrer, indigner »)
- rozhořčení (« indignation »)
- rozhořčený (« indigné »)
Prononciation
- tchèque : écouter « hořký [ɦɔr̝̊kiː] »
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.