samohláskový

Slovaque

Étymologie
De samohláska (« voyelle ») avec le suffixe -ový.

Adjectif

Nombre Cas Masculin Neutre Féminin
Animé Inanimé
Singulier Nominatif samohláskový samohláskové samohlásková
Génitif samohláskového samohláskovej
Datif samohláskovému samohláskovej
Accusatif samohláskového samohláskový samohláskové samohláskovú
Locatif samohláskovom samohláskovej
Instrumental samohláskovým samohláskovou
Pluriel Nominatif samohláskoví samohláskové
Génitif samohláskových
Datif samohláskovým
Accusatif samohláskových samohláskové
Locatif samohláskových
Instrumental samohláskovými

samohláskový \ˈsa.mɔ.ɦlaːs.kɔ.viː\

  1. (Linguistique) Vocalique.
    • Ako aj v iných ugrofínskych jazykoch, vo fínčine sa vyskytuje samohlásková harmónia. — (Wikipédia, Fínčina)
      Comme dans d’autres langues finno-ougriennes, l’harmonie vocalique se rencontre en finnois.

Tchèque

Étymologie
De samohláska (« voyelle ») avec le suffixe -ový.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif samohláskový samohlásková samohláskové
vocatif samohláskový samohlásková samohláskové
accusatif samohláskového samohláskový samohláskovou samohláskové
génitif samohláskového samohláskové samohláskového
locatif samohláskovém samohláskové samohláskovém
datif samohláskovému samohláskové samohláskovému
instrumental samohláskovým samohláskovou samohláskovým
pluriel nominatif samohláskoví samohláskové samohlásková
vocatif samohláskoví samohláskové samohlásková
accusatif samohláskové samohlásková
génitif samohláskových
locatif samohláskových
datif samohláskovým
instrumental samohláskovými

samohláskový \ˈsa.mɔ.ɦlaːs.kɔ.viː\

  1. (Linguistique) Vocalique.

Synonymes
  • vokálový
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.